Za objevitele, či spíše znovuobjevitele reiki považujeme Dr. Mikao Usuiho (nar. 15.srpna 1865). O tom, jak k tomu došlo naleznete spoustu rozporuplných informací. V jednom článku jsem se dočetla že Dr.Usui vedl malou křestanskou univerzitu Došiša v Kjotu (to tvrdí Hawayo Takata), v knize o reiki pak William Lee Rand tuto informaci popírá, že neexistují žádné písemné materiály o tom, že by Usui v této universitě vůbec kdy vyučoval. Stejné je to i s verzí o tom, kdo ho tehdy vlastně vyprovokoval k tomu, aby se do pátrání po zázračném uzdravování pomocí rukou vydal. Mě se osobně líbí verze o studentovi: Jedné neděle se Usuiho jeden z jeho studentů před bohoslužbou zeptal, zda věří v uzdravování prostřednictvím rukou, tak jak údajně léčil Ježíš. Usui přisvědčil. Student se dále zeptal, zda už někdy něco takového zažil a Dr. Usui musel odpovědět že ne. Za to si vyslechl studentovu upřímnost, že tak slepá víra je možná v pořádku pro něj, jako pro starého člověka, ale mladý člověk prý nechce svůj život a svou práci budovat na něčem, co mu nikdo nemůže dokázat. Pro něj, víra s tolika otázkami do života, to nestačí. Tato diskuse na Dr.Usuiho tak zapůsobila, že hned příští den složil svůj úřad a vydal se hledat pravdu. Procestoval celé Japonsko, Čínu a Evropu, studoval medicínu, psychologii a mnoho dalších oborů. Po dlouhém hledání v tibetských klášterech (některé prameny uvádějí, že trvalo 21 let) nalezl staré svitky s tajemnými symboly, ale neuměl se na ně naladit, tzn. nevěděl jak se používají. Představený kláštera mu poradil, aby se uchýlil na vrchol posvátné hory Kurama. Tam 21 dní meditoval, zpíval a postil se. Příběh vypráví, že Usui měl s sebou na hoře 21 kamenů. Při každém východu slunce jeden kámen shodil. Když naprosto zesláblý shodil při jednadvacátém východu slunce poslední kámen, uviděl před sebou zářivé světlo a krásnou duhu. Z duhy vyplouvaly 4 barevné kruhy – zlatý, bílý, modrý a fialový. V každém z kruhů byl znak – symbol, které Usui již znal. V tomto momentě prožil satori – stav osvícení. Ono světlo byla energie reiki, kterou pocítil ve formě naladění. Když se to přihodilo, jeho vědomí se rozšířilo a pochopil, že se v jeho nitru usídlila velká síla. Ona síla, kterou toužil najít. Následujících 7 let strávil Usui v chudinské čtvrti v Kyotu, kde pomáhal chudým. Potom odešel do Tokia, kde založil společnost „Usui Reiki Ryoho Gakkai“ přeloženo do češtiny „Společnost pro léčení nemocí pomocí Usuiho Reiki“. Vypracoval systém – 6 úrovní vzdělání studentů reiki. Až do své smrti (9. března 1926) vycvičil mnoho studentů a pouze 16 do mistrovské úrovně. Proč jen 16? No protože Usui měl velice přísné podmínky. Do reiki nedovolil zasvěcovat ženy, muži, kteří chtěli s reiki pracovat museli mít určitý minimální věk, museli s reiki jednoho stupně pracovat po několik let než jim dovolil postoupit dál, symboly se musely uchovávat v naprosté tajnosti…

     Jak se to tedy stalo, že byla tato nauka zpřístupněna i ženám? Jedním mistrů, které Usui zasvětil byl i námořní důstojník Chujiro Hayashi. Ten vytvořil sadu pozic pro pohodlné praktikování reiki a mimo jiné založil v Tokiu kliniku, na kterou přišla jednoho dne smrtelně nemocná žena Hawayo Takata. Poté, co byla vyléčena, projevila zájem naučit se onu „zázračnou“ léčebnou metodu. Hayashi váhal. Takata žila na Hawayských ostrovech, které patřily k USA a ačkoli byla japonského původu, ostatní Japonci nebrali své krajany, žijící mimo japonské souostroví jako plnohodnotné Japonce. Na přímluvu Hayashiho dobrého přítele byla Takata na výuku přijata.

     A teď,až si reikisté přečtou, co napíši, tak se proti mně možná strhne nemilosrdný boj. Upřímně říkám, že si nejsem jista, zda se tak stalo dobře, že byla Takata zasvěcena. Usui zřejmě moc dobře věděl, proč nepovolil žádné ženě s reiki pracovat. Kdyby nebylo jí, pravděpodobně by reiki nikdy nepřekročila hranice Japonska. Takata začala reiki šířit v podobě, jenž má spoustu chyb a ani samotná Usuiho reiki nebyla ušetřena její invence. Do I. stupně byla zasvěcena roku 1936 a už v roce 1938 získala mistrovský titul. Ostatně to, samo o sobě již mnohému napovídá… Založila na Hawayských ostrovech dvě kliniky a mimo terapií tam také vyučovala své žáky I. a II. stupně. Navštívila USA i další země a stala se tak světoznámou léčitelkou. V roce 1970 začala sama vyučovat mistrovský stupeň a za toto učení brala 10.000 dolarů, přičemž se jednalo pouze o víkendový kurz bez praktického cvičení. Všichni její žáci museli přísahat, že budou vyučovat reiki stejným způsobem, jak se tomu naučili od ní, aby byla zachována Usuiho tradiční metoda. To, co učila ona sama, mělo ale s tím, co považoval za důležité Usui, hodně málo. Její honoráře byly nastaveny vysoko údajně proto, aby bylo reiki více respektováno. Nejhorší z toho, co podle mě mohla Takata udělat, ale bylo to, že nepatrně pozměnila každému žáku, kterého zasvětila za mistra, symboly. Dodnes se tedy různé větve reiki mezi sebou dohadují, kdo má symboly správné a kdo ne. Já sama jsem viděla již 5 druhů symbolů. A zase, někdo tvrdí, že je to jedno, jak symboly vypadají, další říká opak. Já mám prostě velice silný pocit, že Takata zapříčinila mnoho zbytečných vád. Ještě že se mezi sebou nemlátíme J J J